MaLu- naše rady na výlety

Pro tenhle den jsem měla původně jiné plány, ale už jsem si celkem zvykla na to, že jistí lidé mé plány měníJ

Luki měl po delší době zase 2 dny volna a jelikož se podařilo najít za mě na brigádě náhradu, tak jsem si je mohla užít s ním.

Původně jsem se chtěla vyvalit na terasu a nic nedělat, prostě jen tak relaxovat. Ale Luki hned ráno volal sousedovi Michalovi, co má v plánu. Ten se zrovna chystal za svou přítelkyní na Morávku, prý chtějí podniknout nějaký výšlap. A my dva při tom samozřejmě nemohli chybět…

Během necelých 2 hodin jsme stihli fůru věcí…zajeli jsme k Lukiho mamči do práce, Lukáš to ještě otočil k nim domů do Lhoty a pak zpátky do mamčiné firmy, já si mezitím odskočila do školy, objeli jsme pojišťovnu, vyzvedli Michala, zajeli k Lukimu do Lhoty, vyzvedli jeho ségru Kristýnu, zavezli ji na poštu a potom se všichni spolu konečně vydali směr Morávka.

Cesta nám trvala asi 45 minut, ale já myslela, že je to celá věčnost, protože bylo nehorázné vedro a my jeli ve dlouhých kalhotách, jak se na správné „horolezce“ sluší a patří. Po příjezdu asi v 11:30 (Michal byl původně domluvený na 9:00, ale naštěstí je Lenka tolerantní a nijak nám nevyčinila) jsme pobrali svačinky a vyrazili směr chata Kotař.

Cesta byla místy značně komplikovaná vzhledem k několika denním vytrvalým dešťům a bouřce, která byla den předtím, byl terén samé bahno. Počasí si s námi taky celkem pěkně zahrávalo, celou dobu to vypadalo tak, že na nás spadne nebe, navíc nás většinu cesty doprovázelo silné hromobití, dusno by se dalo krájet. Ale nakonec jsme se i přes tyto nepříjemné okolnosti dostali k místu prvního odpočinku, původně jsme se chtěli zastavit až na Kotaři, ale já coby nejslabší článek skupiny (nemohla jsem pokračovat, protože jsem se v té době potýkala se zdravotními komplikacemi) jsem odmítla jít dál. Zastavili jsme se u Chalupy. Byla to taková příjemná malá restaurace uprostřed ničeho. Obsluhoval nás příjemný starší pán, zřejmě majitel. Nejdříve jsme se chtěli zastavit jen na nějaké osvěžení v podobě pití, ale nakonec jsme neodolali zajímavé nabídce jídel a rozhodli se zůstat na oběd a udělali jsme opravdu dobře. Najedli jsme se doslova královsky, porce byly neskutečně velké, krásně nazdobené. Připadali jsme si jako v nějaké luxusní restauraci. Příjemnou atmosféru všemu dodával ještě krásný výhled na Lysou horu a zpěv ptáků všude na stromech.

Asi po 2 hodinách jsme se, ač neradi, rozloučili a pokračovali ve výstupu. Po zhruba 30 minutách jsme došli ke Kotaři, dali jsme si kofolu a přemýšleli o naší další cestě. Nakonec jsme se rozhodli jít po modré stezce, která by nás měla po 4,5 kilometrech dovést do Komorní Lhotky, odkud by si nás měla vyzvednout Lenčiná mamka.

Počasí se opět začalo kazit, bouřka byla čím dál tím blíž, takže jsme šli celkem svižným krokem. Bouřku uprostřed lesa, kde nebylo ani živáčka, nechtěl zažít ani jeden z nás.

Nakonec jsme všichni ve zdraví slezli, někteří z nás málem sjeli posledních pár kilometrů po zadku, kde byla opravdu nejhorší cesta, byla to stezka ze samých velkých a kluzkých kamenů. Když jsme konečně zase stanuli na pevné a rovné zemi a podívali jsme se na kopec, ze kterého jsme sešli, shodli jsme se na tom, že zpátky by se už nikomu z nás asi nechtělo…. Tímto bych chtěla všem potenciálním výletníkům doporučit jako výchozí bod právě Morávku a v případě, že se vám nebude chtít kodrcat zpátky po asfaltové silnici, si zajistěte i nějaký odvoz nebo alespoň zjistěte nějaké spojení s okolním světem.

Pomalu jsme se vydali po cestě k domovu, Lenka se snažila dovolat domů, aby si nás někdo vyzvedl, ale jak už to bývá, nikdo nám nebral telefon. Po nějakých kilometrech se nám konečně podařilo navázat spojení. Byli jsme velmi vděční, protože když jsme z pohodlí auta viděli, co všechno bychom ještě museli urazit (zbývalo nám asi 13 kilometrů po asfaltce), tak některé z nás přepadaly mdloby…

Výlet jsme zakončili příjemným posezením u vodárny. Nakonec jsme se ještě pohledem rozloučili s kopcem, který jsme pár hodin tomu úspěšně zdolali a který mi osobně připadal přinejmenším jako K2 a pomalu vyrazili domů.

MK